Naše odpověď:
Dobrý den, zatřešní pergoly je určitě praktická věc a Linda 13 je pergola ke zastřešení konstrukčně velmi vhodná, a půjde to snadno. Předpokládám, že máte pergolu velmi dobře ukotevenu, protože až jí zastřešíte, bude klást vetru daleko větší odpor. Vhodné mohou být třeba pergolové zemní vruty nebo masivní úchyty do betonu. Tady nešetřete. Na výběr máte ze dvou základních typů krytiny
Plastové střešní krytiny patří díky svým vlastnostem a nízkým pořizovacím nákladům mezi vůbec nejpoužívanější materiály pro zastřešení pergol. Prim přitom hrají makrolon, sklolaminát a polyvinylchlorid. K zastřešení pergoly makrolonem neboli polykarbonátem (který u nás na pergoly montujeme nejčastěji) se používají komůrkové, trapézové, vlnité a lité desky zpravidla o tloušťce 4 až 10 milimetrů. Na výběr jsou v různých barvách, rovněž v čirém či kouřovém provedení. Kromě desek lze zahradní pergoly a altány zastřešit pomocí polykarbonátových rolí. Životnost krytin z polykarbonátu se pohybuje v rozmezí 20 až 35 let. Charakteristickými vlastnostmi tohoto materiálu jsou malá hmotnost, přijatelná cena, odolnost vůči nárazu a vysoká propustnost světla. Ceněný je také pro svou odolnost vůči extrémním teplotám. V optimálním případě polykarbonátová krytina vydrží teploty v rozmezí od -40° C do 140° C. Kromě toho střecha z polykarbonátu dobře vypadá, disponuje solidními tepelně-izolačními vlastnostmi a je opatřena UV filtrem, který jí chrání před negativními důsledky slunečního záření.
Polykarbonát patří k nejpoužívanějším materiálům pro střešní krytinu také zásluhou své ohnivzdornosti, snadné manipulaci při montáži a v neposlední řadě je nenáročný na údržbu. Pro dokonalý vzhled postačí, když se střecha jednou či dvakrát ročně umyje vodou a obyčejným mýdlem. Zbytek nečistot se odstraní přirozenou cestou, tedy větrem nebo deštěm. Při údržbě polykarbonátové střechy se nedoporučuje používat chemické přípravky či organická rozpouštědla, která můžou poškodit povrch střechy. Rovněž se při čištění nedoporučuje používat gumové stěrky, která může povrch střechy poškrábat. Náchylnost k poškrábání je prakticky jedinou nevýhodou polykarbonátu jako materiálu pro střechu. Nicméně při pečlivém skladování a šetrném zacházení při montáži lze poškrábání předcházet. U střechy z komůrkového polykarbonátu může docházet k tvorbě kondenzátu. Ta je způsobena fyzikálními jevy a nelze jí nijak předcházet. Četnost tvorby kondenzátu je dána klimatickými podmínkami. Tvorba kondenzátu se ale nijak nepodepíše na vzhledu ani na garantovaných vlastnostech materiálu a střecha z něj vyrobená bude i nadále 100% plnit svou funkci. Nejde tedy o nevýhodu v pravém slova smyslu, ale je dobré být na tuto eventualitu připraven. U trapézových a plných polykarbonátových krytin vzhledem k jejich struktuře k tvorbě kondenzátu nedochází.
Polyvinylchloridová - PVC střešní krytina na pergolu se nejčastěji vyrábí v podobě vlnitých nebo trapézových desek. Tyto střešní krytiny si získali popularitu nízkou cenou, pružností, snadnou opracovatelností a nepříliš složitou montáži. Hlavními přednostmi polyvinylchloridové střešní krytiny jsou dostatečná propustnost světla, odolnost vůči nárazu, chemikáliím či kyselinám a nízká hmotnost. Pro střechy z PVC je charakteristická také dlouhá trvanlivost. Průměrná životnost polyvinylchloridové střechy dosahuje přibližně 20 let. Oproti polykarbonátu nebo sklolaminátu nedisponují polyvinylchloridové krytiny tak velkou resistencí vůči extrémnímu horku. Maximální teplota, kterou polyvinylchloridová střecha vydrží, než se začne tavit je 60° C. Na druhou stranu polyvinylchloridové desky praskají až při mrazech klesajících pod teplotu -50° C.
Pro každý z typů těchto střešních krytin se používá trochu jiná skladba podkladního roštu, s jehož návrhem Vám rádi pomohou naši technici. Na fotografiích níže je dobře vidět, jak takové zastřešení pergoly může vypadat